Na cestě

V dobách, kdy ještě město Sihanoukville bylo pouhou rybářskou vesnicí, proslul Kep jako přímořský resort. Od těch dob se ale mnohé změnilo. Na rozdíl od Sihanoukville dnes lidé nepřijíždějí do Kepu za plážemi, ale spíše za vyhlášenými mořskými a především pak krabími specialitami.

Město leží na samém jihu Kambodži na pobřeží Thajského zálivu. Jeho význam spočívá ve skutečnosti, že se jedná o vůbec jediný kambodžský přístav s hlubokými vodami. Největší předností Sihanoukville z pohledu cestovatele je fakt, že je město obklopeno plážemi s bílým pískem. Nabízí se nám tu výborná příležitost po měsíci a půl nepřetržitého cestování na chvíli zastavit, oddechnout a nabrat nové síly.

Hlavní město Kambodži, kdysi nazývané "perla Asie", zažilo mnoho dramatických změn. V roce 1772 Phnom Penh vypálila thajská vojska. V polovině 19. století, kdy Kambodžu ovládli francouzští kolonisté, žilo ve městě asi 25.000 lidí. Na počátku roku 1975 už to byly 2 miliony obyvatel. Když se v dubnu téhož roku chopili vlády Pol Potovi Rudí Khmérové, nařídili vyklizení města do 48 hodin. Město se z toho vzpamatovává dodnes.

Po hlavním městě Phnom Penhu je Battambang druhým největším kambodžským městem. Dle hrdých místních obyvatel se v okolí pěstuje ta nejlepší rýže, nejchutnější pomeranče a nejsladší kokosy z celé země. Město samotné vyniká především francouzskou koloniální architekturou a poklidnou atmosférou.

Angkor byl po několik staletí centrem Khmérského království. Angkorské období, během něhož probíhala stavba celé řady nádherných chrámů, pokrývá období let 800 až 1432. V roce 2007 bylo pomocí satelitních snímků zjištěno, že v preindustriální době byl Angkor největším městem na světě. V dobách největší slávy byl obýván 1 milionem lidí. Na konci 13. století ale síla Khmérského království upadá. Angkor je několikrát dobit thajskými králi a Khmérové se přesouvají do oblasti dnešního Phnom Penu. Podobně jako v Baganu domy a paláce byly ze dřeva a dávno tak podlehly zubu času. Kamenné, bohům zasvěcené chrámy pohltila džungle. Až ve dvacátém století byly znovu objeveny a zakonzervovány.