Prambanan, Jáva, Indonésie

Chrámový komplex Prambanan leží na samém okraji města Yogyakarta. Z Borobuduru se tedy přesouváme právě sem. Centrum města nabízí širokou škálu ubytovacích zařízení za velmi příznivé ceny. Na dvě noci se zabydlíme v jednom z nich. Následující den zahajujeme krátkou prohlídkou města. Ulice v centru Jogjy, jak místní městu přezdívají, jsou lemovány stánky s oblečením a plátny zdobenými tradiční místní výtvarnou technikou - batikou. Střídají je stánky s cetkami a navzdory ramadánu sem tam i s jídlem. Konečně se tady dopracujeme k ochutnání čerstvého durianu. Naservírují nám ho sice jako součást dezertu, ale to nám úplně nevadí. Tři kousky durianu (valnou většinu každé porce tvoří pecka) prodejkyně zasype ledem a zalije mlékem s nějakým sladkým růžovým sirupem. Upřímně, nevypadá to úplně nejlépe. Když ale ochutnáme první sousto, okamžitě se stáváme milovníky durianu.

Pak už míříme na periferii města k chrámu Prambanan. Alespoň pro jednou není doprava nijak komplikovaná. Z centra Jogjy tímto směrem odjíždějí autobusy městské hromadné dopravy. Do jednoho takového nastupujeme a vystupujeme na konečné zastávce, přímo před areálem Prambananu. Vstupné tentokrát neplatíme, neboť jsme si zaplatili kombinované vstupné na oba chrámové komplexy již v Borobuduru. Asi vlivem ošklivého počasí není v Prambananu mnoho návštěvníků. My jsme si výjimečně nezapomněli pláštěnky, takže nám dešťové přeháňky nijak nevadí. Chrámový komplex má čtvercový půdorys. Kdysi zde stávalo celkem 240 větších či menších chrámů. Vnitřní zóně dominují 3 chrámy, jež jsou zasvěceny trojici hinduistických bohů - Šivovi, Višnuovi a Brahmovi a další 3 menší chrámy, které byly zasvěceny nosičům zmíněných bohů, naproti jejichž chrámu stojí. Kolem dokola obklopuje hlavní chrámy vnější zóna. Z původních 224 chrámů, jež se v této oblasti nacházely, se do dnešního dne dochovaly pouze roztroušené hromady kamení. Když si celý areál prohlédneme, čekáme na setmění, abychom se pokusili o nějaké noční fotky nasvícených chrámů. Noc tady začíná celkem brzy. Stmívá se již od 17:30 a kolem 18. hod. je již téměř tma. Když dokončíme focení a máme se k odchodu, zjišťujeme, že jsme nedomysleli jednu věc. V 18:00 končí návštěvní hodiny a všechny brány jsou nyní zamčené. Netušíme tedy, kudy se dostat ven. Bloudíme kolem chrámů po rozmáčených cestičkách v důsledku odpoledních vydatných dešťů, navíc téměř oslepení září reflektorů osvětlujících chrámy ze všech stran. Po přelezení jedné z bran se dostáváme na betonovou cestu, ze které už naštěstí cestu ven najdeme pomocí GPS. Už byl také nejvyšší čas. Za půl hodiny by nám ujel poslední autobus. Dnes už nás čeká jen večeře a pak spánek.

Novější příspěvek Starší příspěvek