Pláže jižní Srí Lanky

Tangalle

Pomyslnou branou k plážím na jihu ostrova je Tangalle - klidné město se zdánlivě nekonečnou pláží, lemovanou malými domky, v nichž se nacházejí rodinné restaurace nebo guesthousy, případně obojí současně. Luxusních hotelových resortů byste zde zatím mnoho nenašli. Hlavním zdrojem příjmů většiny místních je rybolov, což poznáváme krátce po příjezdu na vlastní kůži. Bafalo je vyzván, aby přidal svou ruku k dílu a pomohl rybářům dostat jejich loď z pláže na moře. Loď je nečekaně těžká a na jejím spuštění na vodu se podílí minimálně deset statných mužů. Daří se. Loď se houpe na vlnách, úkol je splněn. Ubytování nacházíme přímo u pláže, v guesthousu s malou zahradou s několika kokosovými palmami a hamakami, které přímo vyzývají k odpočinku. Z okna pokoje máme výhled na pláž a na moře. Má to tu jedinou vadu na kráse. Velké vlny téměř znemožňují v Tangalle koupání. Bylo zde ale vybudováno několik vlnolamů, jenž místy vlny krotí. Město samotné bohužel nemá nic moc, co nabídnout. Procházky po nekonečné pláži, relax na zahradě pod palmami a ochutnávání potvor z moře vytažených v místních restauracích ale jen tak neomrzí. Po několika dnech se přesouváme dál, do Mirissy.

Mirissa

Mirissa leží na samém jihu Srí lanky. Oproti pláži v Tangalle to tady již viditelně žije cestovním ruchem. Kolem pobřeží byla vybudována řada hotelů, které přímo na pláži provozují restaurace. Jakmile slunce začne zapadat za obzor, každá restaurace vystaví čerstvé úlovky z moře a láká tak turisty k návštěvě. Ačkoli mořské plody ani tady nejsou nejlevnější záležitost, i tak jsou ale levnější než v Česku a jejich kvalita je vyhlášená. Tomu nemůžeme odolat. Vybíráme rybku, kterou si necháváme ugrilovat a k tomu objednáváme 2 vychlazená piva. Co je ale největší místní atrakcí? Kolem ostrova se nacházejí migrační trasy velryb, plejtváků, vorvaňů, keporkaků, ale i delfínů. Což zní velmi lákavě. Jenže o něco méně lákavá je vidina 7 hodin strávených na moři s nejasným výsledkem. Po přečtení recenzí jsme trochu rozpačití. Na základě několika na sobě nezávislých doporučení dáváme přednost pláži Turtle bay, která by se, jak již název napovídá, měla hemžit želvami. Upřímně, nic moc od toho neočekáváme. Přesto bereme šnorchly a masky a jdeme se na tu pláž podívat. Sotva se stihneme rozkoukat, už se před námi objevuje první želva. A zdaleka není jediná. První mizí z našeho dohledu, ale hned se objevuje další. Želvy nás nechávají připlavat do těsné blízkosti. Ta největší, kterou spatříme, nás má absolutně u ocásku. Nerušeně oždibuje dno a jednou za čas se vynoří na hladinu doplnit si zásobu kyslíku. Vydrželi bychom tu hodiny, jenže už takhle jsme v Mirisse zůstali déle, než jsme plánovali a teď je čas na odjezd do Unawatuny.

Unawatuna

Jenže s pláží Unawatuna jsme jaksi šlápli vedle. Ačkoliv je propagovaná jako pláž s ideálními podmínkami pro šnorchlování, realita je na hony vzdálená. Hordy ruských plážových povalečů na kráse také zrovna moc nepřidají. Unawatuna je prostě přesným opakem toho, co jsme doposud viděli. Jedinou výhodou je klidné moře. Můžeme si tedy trochu zaplavat. Přesto po korálech není ani památek. Našli jsme si ale tip na pláž s názvem jungle beach, která je sice sice od centra města trochu vzdálená, ale údajně by zde měla být možnost celkem slušného šnorchlování. Když dorazíme na místo, jsme celkem nemile překvapení. Kupodivu je zde poměrně dost lidí. Čeho si ale všímáme především, jsou hromady odpadků a značné množství chcíplých ryb, válejících se po celé délce pláže. Kombinace odpadků a uhynulých ryb produkuje nepříjemný odér. Voda má do tyrkysové také velmi daleko. Tady to tedy balíme a lehce rozčarováni se vracíme do centra Unawatuny a bereme za vděk pláží tam. Plážování už ale bylo dost, je zas čas na nějakou tu kulturu.

Novější příspěvek Starší příspěvek