Palolem beach, Indie

Cesta se tentokrát od samého počátku nevyvíjí příliš slibně. Jeden autobus do Kochi si necháváme ujet přímo před nosem, protože přece jezdí každých 30 minut. Na další čekáme téměř 2 hodiny. Na silnici pak autobus vymetá výmoly a poskakuje přitom jak slanina na rozpálené pánvi. V ostrých serpentinách to s námi hází ze strany na stranu. Volba sedaček hned za zadními dveřmi je vyloženě nešťastná. Záhy se z dveří stává vyhledávané místo, kam místní přicházejí vyprázdnit obsahy svých žaludků nezvládajících tento jízdní styl. Až po 4 hodinách cesty přichází vysvobození, když vystupujeme v Kochi, kde musíme chytit noční vlak do Palolem.

Pláž v Palolem lemují chatky nabízející výhled přímo na pláž a moře. Liší se kvalitou provedení a tím pádem pochopitelně i cenou. Současně čím dále od moře, tím je ubytování levnější. Pláž je na indické poměry až nečekaně čistá. Z obou stran ji uzavírá útes, díky čemuž jsou vlny na moři jen mírné a podmínky pro koupání téměř ideální. Stejně jako ve Varkale i tady dbají o bezpečí koupajících se plavčíci. Píšťalky sice mají také, ale moc je nepoužívají. Celkově je tu tak nějak klidněji. Ve stínu palem se netečně pasou posvátné krávy. Dopoledne je pláž liduprázdná. V odpoledním horku ale postupně ožívá a vrchol přichází těsně před západem slunce. S nastávající tmou se dav rozprchne do blízkých restaurací a barů.

Dobrou zprávou pro Bafala je, že po celé Goe lze levně zakoupit pivo. Po třech týdnech naprosté abstinence přijde pivo vhod. Kingfisher má sice k českému pivu daleko, ale pít se to nechá. Nenadchne ani neurazí. A ve 30°C ve stínu v nás jen zasyčí. Napadlo by vás jít v Indii do kina? V jednom z barů blízko pláže pořádají každý den večer filmové promítání. Že byste čekali nějaké Bollywoodské trháky? To byste byli stejně překvapení jako my. Promítají zrovna Bohemian Rhapsody. Takže jdeme za kulturou. Jako bonus si k promítání objednáváme piňakoládu a caipirinhu. Osazenstvo je složeno výhradně ze zahraničních turistů. Jak později zjistíme, Indové nemají tušení o existenci nějaké kapely Queen. Za to znají Rickyho Martina, Enriqua Iglesia a Britney Spears.

Oproti původnímu plánu zůstáváme v Palolem téměř celý týden. Nepodařilo se nám koupit dřívější jízdenku. Na vlakovém nádraží nás poslali pro jízdenky na poštu a na poště se tváří, že neví, co je to vlak. Nabízí se otázka, proč by se měly jízdenky na vlak prodávat na poště a ne na nádraží. Ta ale zůstane nezodpovězena. Prostě to tak tady mají. Nezbývá než svépomocí zakoupit první dostupnou na internetu, čímž se nám pobyt prodlouží o dvě noci. Komu by to ale vadilo? Získaný volný čas obětujeme dopisování reportů, třídění fotek a plánování dalších přesunů. Přesuny po Indii se bez důkladné přípravy stávají noční můrou. Některé spoje mohou být vyprodány až na 3 měsíce dopředu.

Novější příspěvek Starší příspěvek