Bundala National Park, Srí Lanka

V Ella trochu tápeme, kam bychom se měli vydat dál. Nejraději bychom na jih za těmi dokonalými plážemi s bílým pískem, tyrkysovými vodami a stínem kokosových palem. Tak dlouho čteme recenze na jednotlivé pláže, až se téměř náhodně rozhodujeme, že pojedeme do města Kirinda. Jsou tam prý pláže celkem pěkné a je to na konci světa, takže by tam mohl být klid. Směřujem tedy na jih Srí Lanky.

Čajové plantáže nadobro mizí a místo nich se objevuje džungle. Z autobusu, který měl jet přímo do Kirindy, nás vysazují kdesi uprostřed ničeho. Takže zas až tak přímo do Kirindy nejede. Podle mapy jsme asi 25 km od našeho cíle. Po téměř hodinovém marném čekání na autobus zastavujeme projíždějící auto, jehož posádka prý náhodou do Kirindy jede. Neváháme a nasedáme.

Jenže sotva se rozjdeme, už zase zastavujeme. Chvíli nechápeme. Řidič vyskakuje z auta a ukazuje na mokřad u silnice a stále něco opakuje. Už rozumíme. Ve vodě je krokodýl. A to pořádný. Jen pár metrů od nás. Bezvadnej nápad vylézt z auta. Krokodýl na nás naštěstí není zvědavý a noří se pod hladinu.

Po příjezdu do Kirindy okamžitě tušíme, že to nebyl dobrý výběr. Městečko je spíše obydlená zatáčka, nabídka ubytování není bůh ví jaká a nejspíš tu umřeme hlady. Nikde žádná pořádná jídelna nebo nedej bože restaurace. A pláž? Vlastně je dost špinavá a i kdyby ne, tak vlny bičují pobřeží takovou silou, že si o koupání můžeme nechat zdát. Tak co teď?

Je čas na plán B. Jeho autorem je náš ubytovatel. Kromě toho, že vlastní tuk tuk, živí se i jako průvodce na safari. Hned se nám vybaví vzpomínky na krokodýla, kterého jsme viděli cestou sem a víme, že tohle je ono. Pojedeme na safari. Nejraději bychom do parku Yala, jenže ten je k naší smůle do konce měsíce zavřený. Respektive jeho 2 hlavní části, kde je největší koncentrace zvířat jako jsou sloni, krokodýli a při troše štěstí i nějaký ten levhart. Prý si potřebují odpočinout od turistů. Nevadí. Těch parků je na Srí Lance přeci jen dost, tak máme i další možnosti.

Volba nakonec padá na nedaleký Národní park Bundala. Průvodce nám slibuje slony a krokodýly, což je přesně to, co chceme vidět. Nasedáme do speciálně upraveného safari jeepu a míříme k parku. Ještě tam ani nedojeme a náš průvodce už křičí: “Slon”! Kus od silnice se slon prodírá hustým porostem a chobotem obírá větvičky stromů. Záhy nám ale mizí z dohledu.

Natěšení pokračujeme do parku. Brzy máme na kontě první úlovky v podobě viděných plameňáků, ibisů a také jednoho krokodýla. V zápětí se objevuje další slon. Jen si od nás udržuje velkou vzdálenost a blíž se mu nechce. Jeep křižuje park po vyznačených trasách. Vodní plochy vyjma velkého množství nepřeberných druhů ptactva okupují někdy krokodýli, jindy vodní buvolové. Ve větvích stromů se houpají skupiny šedých hulmanů posvátných. Přes cestu nám přeběhne želva. Každou chvíli někde kolem nás zavříská páv. Těch je tu opravdu velmi mnoho. Škoda jen, že tu není tolik slonů, co pávů. Těsně před odjezdem z parku slona potkáváme ještě naposledy. Už se ale šeří a naše safari se nachýlilo ke svému konci. Tak trochu jsme doufali, že narazíme spíše na větší stádo slonů, než na pár samců samotářů, ale i tak nám to připadá jako vydařený výlet.

Novější příspěvek Starší příspěvek