Vang Vieng, Laos

Vang Vieng je opět jedním z těch měst, kde toho moc k vidění není. Stačí ale popojít k řece a člověk hned narazí na hlavní místní turistické atrakce - kayaking a tubing (sjíždění řeky na velkých traktorových duších). Druhý břeh řeky pak nabízí široký výběr výletů k mnoha jeskyním nebo na vrchol některé z vápencových skal. My si tedy na první den plánujeme výlet do jedné z jeskyní a pak na malou vyhlídku. Tak to by byla teorie. Praxe je taková, že jeskyni úspěšně mineme a původně plánovanou vyhlídku také. Místo toho se drápeme na kopec, který je o poznání větší. Strmá cesta je tvořena kluzkými kameny. Místy je potřeba i trochu horolezectví. Trvá nám to asi tak hodinu, než spatříme vrchol kopce. Ale celé to stojí za to - jungle, kromě nás dvou nikde nikdo a celkem pěkný výhled. Na vrcholu za odměnu sníme meloun. Sestup nám trvá ještě trochu déle než cesta nahoru. Jeskyni tedy cestou zpátky sice přeci jen najdeme, ale vypadá to, že bychom do ní museli lézt po čtyřech. Nakonec se rozhodneme jít rovnou zpátky do guesthousu.

Následující den míříme do jeskyně Lusi cave. Nemáme žádná velká očekávání, balíme tedy jednu čelovku a jde se. Díky navigaci z telefonu nacházíme jeskyni bez větších obtíží. Dovnitř je potřeba vlézt po celkem nestabilně vypadající soustavě žebříků. Po prvních pár krocích není v jeskyni vidět na špičku nosu. Já si na cestu svítím telefonem. Jinak bychom nikam nedošli. V jeskyni je spoustu krasových jevů. Největším benefitem je ale nižší teplota oproti venku. Ukazuje se, že jeskyně bude mnohem mnohem větší, než jsme si mysleli. Postupujeme tedy dále, dokud nenarazíme na bambusovou mříž s nápisem "Dangehere", z čehož usuzujeme, že zde cesta končí. Zpět se tedy vracíme stejnou trasou, kudy jsme přišli a vracíme se do města. Cestou se Bafalovi podaří objevit na stromě nezralou papáju, ze které se tu běžně dělají saláty. Na první pokus jednu srazí pet lahví. V guesthousu se do ní potom pustíme. Chutná nám více, než ta zralá.

Novější příspěvek Starší příspěvek