Sigiriya a Dambulla - kulturní trojúhelník, Srí Lanka

Za svůj první cíl si volíme Sigiriyu. Náš dojem trochu kazí množství turistů, kteří se na horu hrnou. Společně s přepáleným vstupným 30 USD na osobu pro cizince nás to nutí přemýšlet, jestli se na horu skutečně vydat. Na přemýšlení ale máme času dost. O kousek dál se totiž nad krajinou vyvyšuje o něco menší hora Pidurangala, ze které je podobný výhled na okolí jako ze Sigiriye, a to za výrazně nižší vstupné. Navíc je odtud nejlepší výhled právě na samotnou Sigiriyu. Nejprve se tedy vydáváme na Pidurangalu s tím, že pak uvidíme, jestli se vyškrábeme i na Lví horu. S ohledem na množství lidí na vrcholu Pidurangaly se zdá, že většina lidí má obdobnou taktiku. Je sice pod mrakem, ale výhled je opravdu celkem parádní. Dokonce vidíme zástup lidí, kteří se jako mravenci derou na vrchol Sigiriye. Jenže nás pro změnu přímo na hoře zastihne silný déšť. Vidíme ho zdáli, jak se k nám blíží jako neprostupná stěna. Navlékáme pláštěnky a máme rozhodnuto. Lví hora se začíná ztrácet v mracích. Sestoupíme tedy dolu a vrátíme se do Dambully. Hora ale jaksi nezvládá pojmout příval dešťové vody a cesta dolů se mění v řeku. Shora na nás padají přímo vodopády. Svižným tempem se dostáváme k silnici, kde jsme ráno vystupovali. Autobus právě odjíždí, tak jen tak tak stihneme naskočit a nemusíme nikde dlouho čekat.

Následující den ráno míříme k jeskynním chrámům v Dambulle. Stáří chrámů se odhaduje na více než 2 tisíce let. V tomto období zde útočiště nalezl král vyhnaný z Anuradhapury. Po úspěšném znovudobytí trůnu z vděčnosti proměnil zdejší jeskyně v chrámy a v jejich výzdobě pak pokračovali i další panovníci. Mistrovské dílo sinhálského buddhismu tvoří 5 jeskynní zdobených bohatou výmalbou a sochami Buddhy, hinduistických božstev a srílanských králů. U vstupu do areálu naši pozornost poutá takzvaný Zlatý chrám nad nímž se tyčí 30 metrů vysoká pozlacená socha sedícího Buddhy. Stavba svým vzhledem působí nanejvýš kýčovitě. Informační tabulka se navíc zcela mylně pyšní tím, že socha Buddhy má být největší na světě. Od Zlatého chrámu vede cesta po schodech nahoru na kopec k jeskynním chrámům. Před branou si za poplatek musíme nechat v úschovně boty. Kolem se potulují tlupy loupeživých opic, tak už bychom sandály také nemuseli nikdy vidět. Pak již vstupujeme dovnitř prastarého chrámu. Všechny jeskyně jsou spojeny vnější chodbou. Projdeme ji celou, abychom zjistili, že všechny dveře jsou zamčené. Ptáme se tedy pána, který sedí poblíž jedněch dveří a ten nám hlásí, že se otevírá ani ne za 15 minut. Čas si krátíme zíráním na malé jezírko s lotosy a jednou želvou. Po otevření se do každé z jeskyň nahrne značné množství turistů. My navíc volíme špatnou taktiku, což zjišťujeme až pozdě. Návštěvník by měl jednotlivé jeskyně procházet odzadu, protože čím blíže jsou k východu, tím více jsou zdobené. A my začali tou nejlepší. Další už nás proto moc nenadchnou, tak je jen proběhneme. Dnes zrovna zcela vyjímečně neprší a nás ještě čeká přesun na naši poslední zastávku na Srí Lance.

Novější příspěvek Starší příspěvek