Juara - ostrov Tioman, Malajsie
08.4.2016Abychom se na Tioman dostali, musíme se nejprve dopravit do přístavu Mersing nebo Tanjung Gorek. Autobusem se to zdá být nemožná mise. Žádný nejede přímo a jednotlivé spoje jsou pak plné nebo nenavazují. Kombinujeme tedy autobusy a stopování. Přestože nikde dlouho nečekáme, do přístavu přijíždíme pozdě. Další loď jede až ráno. Noc tedy strávíme v Tanjung Gorek. V místní restauraci nám Jirka objednává královskou hostinu - rybí kari, kuřecí bryani, pikantní salát z okurky a ananasu, nudlovou polévku, tosai, pomerančový džus a ten nejlepší lichi shake jaký jsme kdy pili.
V 6 hodin ráno vyrážíme směr přístav. Nalodění probíhá hladce. O cestě už to samé říci nelze. Hodinu a půl posloucháme malajský pop. Pro velký úspěch hrají těch deset singlů stále dokola. Některým spolucestujícím nedělá houpání lodi dobře. Mně pak nedělají dobře ti spolucestující. Na ostrově je několik různých přístavů. My vystupujeme v Tekeku, odkud je možné se dostat na východní pobřeží do Juary. Existují dva způsoby, jak se tam dopravit - předraženým taxíkem nebo po svých. Volíme variantu vlastních nohou. Děláme ale hroznou chybu, když vyrazíme po silnici. První tři kilometry znamenají stoupání v rozmezí 40 - 45 %. Kopec zdá se nikde nekončí. Pak ale přichází zlom a jde se už jen po rovině nebo z kopce. Ve 2/3 cesty míjíme nízkou kokosovou palmu, z níž Bafalo jeden kokos uloupí. Po příchodu na pláž si připadáme jako v ráji. Průzračné moře, čistá pláž a nikde ani noha. Tady nějaký den zůstaneme.
Následujících několik dní má obdobný scénář. Vstáváme brzy ráno na ty nejkýčovitější východy slunce, jaké jsme kdy viděli. Pak se procházíme po pláži, koupeme se, čteme, koukáme na filmy a povídáme si s našimi sousedy, kteří jsou shodou okolností také Češi. Na jídlo chodíme na vedlejší pláž ke dvěma paním, které výborně vaří.
Výjimkou z tohoto scénáře je pondělí, kdy se musíme znovu vydat na pochod do Tekeku. Potřebujeme vybrat peníze z bankomatu a jiný tu na ostrově není. Když jsme sem v sobotu přijeli, zjistili jsme, že bankomat o víkendu bohužel nefunguje. Vyrážíme brzy ráno, abychom se vyhnuli největšímu horku. Tentokrát jdeme džunglí, což se ukáže jako správná volba. Cesta je i tak zpočátku hodně do kopce, ale není to tak hrozné jako po silnici. V džungli nakonec vidíme snad více zvířat než v parku Taman Negara. Nejdříve je to stonožka, pak nějaké ještěrky zajímavých barev, za chvíli had a spoustu opic. V Tekeku úspěšně vybíráme peníze z bankomatu a pochodujeme zpátky. Cestou na večeři zahlédneme na stmívající se obloze veliké kaloně a pak také poletuchy (létající veverky), které plachtí z palmy na palmu za pomocí osrstěné kožní blány. Je neuvěřitelné, jak daleko takto dokáží doletět.
Vrcholem našeho pobytu na ostrově je šnorchlování v moři. Naši milí čeští sousedé nám půjčují šnorchlovací vybavení, tak se jdeme podívat, co tu pod vodou žije. Voda je neuvěřitelně teplá. Kousek od pláže začínají korály. Ty jsou bohužel dost zničené. I tak jsme ale nadšení. Nejdříve vidíme pouze několik rybiček. Pak ale potkáváme hejno trnuch. Ty se schovávají na dně zahrabané pod vrstvou písku. Na jednom z korálů jsou tři sasanky, ve kterých žije pár klaunů. Největším zážitkem je ovšem potápění se se želvou. Zdá se, že není vůbec plachá, když nás nechává přiblížit se na vzdálenost sotva 0,5 m.
