San Juan, Siquijor, Filipíny

Loď na Siquijor přijíždí v ne zrovna příznivý čas - před půlnocí. Unavení a rozespalí jdeme do prvního guesthousu, který potkáváme. Cena je nízká, pokoj je adekvátní ceně. Na jednu noc žádná katastrofa. Po probuzení nasedáme na tricykl a míříme do San Juanu, kde jsme si vyhlídli nějaké ubytování. To je bohužel plné, ale dostáváme radu, že to máme zkusit u sousedů v Rezidenci Diosa. Ačkoliv zvenku vypadá spíše jako soukromá rezidence, ochotně nás zde ubytují. A to v pěkném domečku, kde jsou dvě ubytovací jednotky s vlastní koupelnou i kuchyní. Původně chtějí za pokoj trochu vyšší cenu, ale podaří se nám to usmlouvat na pro nás přijatelný peníz. Na pláž to máme, co by kamenem dohodil. Není to sice nejkrásnější pláž na ostrově, ale určitě ani nejhorší a hlavně jsme tu sami. Ve vodě je bohužel také mořská tráva, ale není jí přespříliš. Schovávají se v ní mořské hvězdice (ty vypadají, jak když jsou uplácány z modelíny) a ježovky. Bafalo si trn jedné z nich nešťastnou náhodou vrazí do prstu. Ven to nejde, tak musí čekat, až si s ním tělo poradí samo. Život nám znepříjemňují také okem sotva viditelné medůzky. Ačkoliv nejsou téměř vidět, víme o nich moc dobře. Dál od břehu jsou pak už jen korály. Celkem pěkné, neponičené. Kolem je spousta barevných ryb. Jednou dokonce zahlédnu želvu. Šnorchlujeme obvykle dopoledne, kdy je příliv a přístup do vody je lepší. Odpoledne pak často sedíme na terase nad pláží, kde je vytvořeno nápadité a pěkné posezení ze starých pneumatik. Co se jídla týče, oblíbíme si jednu místní restauraci, kam nakonec chodíme na obědy a večeře skoro každý den. Kromě stálého jídelního lístku připravují denně čerstvá hrncová jídla. Nabídka je pestrá a mile nás překvapí zejména polévka podobná české prdelačce a čokobanánový shake.

Na Siquijoru také poprvé ochutnáme vyhlášený místní rum Tanduay. V mrazáku ho nachladíme na nejnižší možnou teplotu, přidáme k němu několik velkých piv San Miguel, k tomu oříšky na mlsání a večer máme o zábavu postaráno. Po několikaměsíční téměř abstinenci nám stačí k radosti skutečně málo. Druhý den dopoledne jsme ale svěží a tak si půjčujeme motorku a jedeme na obhlídku ostrova. Kolem dokola vede silnice, přičemž celý okruh měří asi 70 km. Ideální výlet na celý den. První zastávku máme u takzvaného Magického stromu. Strom má spoustu vzdušných kořenů, což může budit tajemný dojem. Pod ním je pak betonová nádrž s kůži okusujícími rybkami. Říkají tady tomu honosně spa. Bohužel je zde přeplněno lidmi, takže nakonec pomalu ani nezastavíme a pokračujeme dál. Tentokrát směřujeme k vodopádům Cambugahay. Také u nich je celkem dost lidí, ale zde se alespoň na chvilku zdržíme. Bafalo dává koupačku. Poslední naší zastávkou je opuštěná pláž Kagusuan na zcela opačné straně ostrova. Ta je přímo pohlednicová. Krásný bílý písek a průzračná voda. Chvilku tady šnorchlujeme, ale zjišťujeme, že o co je o u nás ošklivější pláž, je rozhodně lepší šnorchlování.

Poslední den na ostrově je neuvěřitelně hektický. Loď odjíždí z ostrova v 7 večer, ale jízdenky je potřeba zakoupit brzy ráno. Rezervace a nákup v předstihu nejsou možné. Ačkoliv čekáme ve frontě už od 8 hodin a kukaň s jízdenkami otevírá až v 9, v okamžiku, kdy se probojujeme k okýnku, už jízdenky prostě nejsou. Chvíli se rozčilujeme, ale není nám to nic platné. Naštěstí ale dostaneme od několika místních radu, že máme zkusit přijít večer před odjezdem lodi. A tak jsme večer zpátky v přístavu. Společně s desítkami dalších podobných případů. Těžko ve stručnosti popsat jak se to vše semlelo, ale nakonec jízdenky dostaneme. Jiní takové štěstí neměli.

Novější příspěvek Starší příspěvek