Kota Kinabalu, Malajsie, Sabah, Borneo

K.K. je pro nás poslední zastávkou v Malajsii. Během letu z Mulu do K.K. nás letuška vyděsí, když hlásí, že cestující vítá v Miri. Myslíme si, že se prostě jen spletla. V okamžiku, kdy zahlédneme nápis Miri Airport, už si to nemyslíme. Naštěstí se brzy vysvětlí, že jde pouze o mezipřistání. Člověk by jen čekal, že se o nějakém mezipřistání dozví dříve, než k němu dojde. Do K.K. přilétáme pozdě odpoledne. Ceny za ubytování jsou zde trochu vyšší. Náš pokoj je ale vybaven klimatizací a navíc je v ceně také snídaně. Co se jinak jídla týče, K.K. nabízí nepřeberné množství míst, kde si mlsouni jako my dva přijdou na své. Kolem pobřeží je rozmístěno hned několik trhů. Příjemným překvapením je pro nás ovocný trh, kde kupujeme to nejšťavnatější pomelo, jaké jsme kdy jedli. Výborný je také rybí trh, kde prodávají čerstvé ryby a mořské plody. Stačí si jen ukázat, na jakou potvoru zrovna máme chuť a kuchař nám ji na místě připraví dle našich představ. Další skvělé místo se nachází na ulici blízko našeho hotelu. Ve stáncích zde prodávají hotová jídla, dezerty, nápoje a také čerstvý durian. Ten je ale trochu předražený. U jednoho ze stánků kupujeme rýži s různými druhy masa a se zeleninou. Vaří tu skvěle a večeře pro oba nás vychází na neuvěřitelných 60,- CZK. Přímo ve městě toho jinak moc k vidění není. Jeden den se vypravujeme na procházku k městské mešitě, jež je obrazem soudobé islámské architektury. Mešita je kolem dokola obehnána vodním příkopem. Při pobřeží pak vede promenáda, po které se vracíme zpět k hotelu. Je odtud hezký výhled na západ slunce.

V K.K. bychom mohli klidně zůstat i déle. V okolí je ale několik zajímavých míst, která rozhodně stojí za to vidět. Na začátku naší cesty jsme plánovali 2denní výstup na Mt. Kinabalu, nejvyšší horu Bornea (4095 m). Nicméně brzy nám dochází, že na to nemáme s sebou úplně vhodné oblečení. Navíc na počátku letošního roku došlo ke zdvojnásobení již tak vysokých poplatků za povolení k výstupu a povinného průvodce. Aby toho nebylo málo, správa parku si vyhrazuje právo zakázat výstup na vrchol v případě špatného počasí. A to bez možnosti refundace již zaplacených poplatků. Ač neradi, pro tentokrát si dechberoucí pohledy na východ slunce z vrcholu této čtyřtisícovky necháme ujít. Tak holt až příště. Snad nám do té doby znovu nezvednou poplatky. I tak se ale chceme dojet na Mt. Kinabalu podívat. V parku, který horu obklopuje, je několik možností krátkých treků. Pokud počasí dovolí, je z některých míst pěkný výhled na Mt. Kinabalu. Ta je bohužel obvykle skryta za šedými mraky. My se dostaneme až do tzv. Power station, odkud začínají všechny výstupy na horu. Dál už není možné pokračovat bez povinnosti zaplacení všech poplatků. Kromě trekových tras sem vede i asfaltová silnice, po níž sem přijíždějí v jednom štrůdlu auta s čínskými turisty. Stejnou cestou pak odjíždějí pryč. My se vydáváme opět džunglí. V jednom místě Bafalo zahlédne na své noze několik pijavic. Jedna se mu stihne přisát. Bafalo se jí odtrhuje od huby sotva se do něj zahryzla. I tak mu ale z rány pěknou chvíli teče krev.

Po návratu do K.K. konečně kupujeme šnorchlovací výbavu. Pak můžeme vyrazit na některý z 5 ostrovů národního parku Tunku Abdul Rahman. V přístavu si chceme nechat poradit od místních, na kterém z ostrovů je nejlepší šnorchlování. Když nám ale tři různí lidé doporučí tři různé ostrovy, moc nám opravdu s výběrem nepomohou. Nakonec tedy volíme náhodně ostrov Sapi. Po příjezdu na ostrov se ihned přesouváme na jeho vzdálenější pláž, kde není moc turistů. Doposud sluníčko přímo pražilo. Jakmile vlezeme do vody, začíná pršet. A nepřestane, dokud se nevrátíme do K.K. Pod vodou jsou k vidění korály, mnoho sasanek obydlených klauny očkatými a spousta mořských ježků. Celkově je tu dost rybiček, ale na trnuchy a želvy z Tiomanu to opravdu nemá. I tak ale propadneme šnorchlování natolik, že málem nestihneme loď zpět do K.K. Máme to jen tak tak. V K.K. trávíme poslední noc.

Novější příspěvek Starší příspěvek