Na cestě

Vysoko v zasněžených vrcholcích hor Himálaje pramení Ganga, indická posvátná řeka života. Tající sníh mohutného ledovce vytváří zárodek budoucího veletoku, který se odtud vydává na více než 2 500 km dlouhou pouť. Ve středoindickém státě Uttarpradéš na západním břehu Gangy leží tajuplné město zastřené rouškou mýtů, o němž se říká, že bylo staré již v době založení Říma a že je starší než Jeruzalém. Nejposvátnější z posvátných měst Indie a jedno z nejstarších civilizačních center v Indii i v celém světě nese jméno Váránasí.

Agru lze bez jakýchkoliv pochybností zařadit mezi nejošklivější města v Indii. Přesto do ní každodenně zavítá až 40 000 návštěvníků. Těžko by sem kdo z nich vážil cestu, kdyby se v Agře nenacházela nejproslulejší indická památka, Tádž Mahal. K bělostné mramorové stavbě se váže romantický příběh plný obrovského zármutku. Tádž Mahal nechal jako hrobku a pomník věčné lásky vybudovat jeden z mughalských panovníků, Šáhdžahán, když mu při porodu 14. dítěte zemřela milovaná manželka. Stavba monumentálního symbolu oddanosti trvala dlouhých 22 let. Vystřídalo se na ní kolem 20 000 dělníků. Objevují se ale i názory, že vše mohlo být úplně jinak. Ať už je tato legenda pravdivá či nikoliv, Tádž Maqhal svou okázalostí a unikátní architekturou přitahuje pozornost lidí ze všech koutů světa. Není divu, že byl na počátku 21. století zařazen mezi 7 nových divů světa.

Amritsar je jako poklad ukrytý v severozápadním cípu Indie. Dějiny města jsou neoddělitelně spjaté s historií a náboženstvím sikhů. Podle legendy jeden z prvních guru sikhů našel na břehu zdejšího jezera zázračnou bylinu léčící nejrůznější nemoci. Odtud se vzal i stěží zapamatovatelný název města, jenž v překladu znamená “Jezero nektaru nesmrtelnosti”. Uprostřed jezera, kolem dokola obklopen posvátnými vodami, září Zlatý chrám. Čím je pro muslimy Mekka, tím je Zlatý chrám v Amritsaru pro sikhy. Nejposvátnější místo jejich víry musí alespoň jednou za život navštívit každý z nich.

Když se maharádža Saváí Džaj Singh II., vládce suchem sužovaného Amberu, ve 20. letech 18. století rozhodl nechat postavit nové hlavní město Rádžasthánu, požádal o pomoc renomovaného bengálského architekta Vidyadhara Bhattacharyu. Ten přišel s na tu dobu mimořádně moderním návrhem pravoúhlé geometrické sítě ulic, čímž položil základy prvního pečlivě plánovaného města v Indii. Jaipur se tak na první pohled výrazně liší od ostatních indických měst svou pravidelností a důrazem na prostor.

Jaisalmer se jako přízrak zvedá z velké indické pouště Thár jen několik desítek kilometrů od neklidné hranice s Pákistánem. Kolem dokola jej obklopuje nehostinná vyprahlá pustina. Drsné místo pro život. Může to být právě všudypřítomný zlatavý písek nebo domy postavené z pískovce medového odstínu čemu Jaisalmer vděčí za svou přezdívku “Zlaté město”. Kdysi bohaté město a důležitá obchodní křižovatka mezi Orientem a nenasytnými evropskými trhy ztratila s rozvojem námořní přepravy a přesunem obchodních cest na pobřeží svůj význam.