Bako národní park, Malajsie, Sarawak, Borneo

Jediným způsobem, jak se lze do parku dostat, je 20minutová plavba na lodi po řece. Trochu předražená, ale holt kde není konkurence... V parku se můžeme ubytovat až po 14. hodině. Dáváme proto batohy do úschovny a hned míříme do džungle na trek. Sotva opustíme ředitelství parku, setkáváme se s prvními zvířecími obyvateli - kraby bojovnými, kteří mají jedno klepeto znatelně větší než to druhé. Vzápětí se kousek od nás ozve praskání větví, což nevěstí nic jiného, než že se v naší blízkosti vyskytují nějací opičáci. K naší radosti jsou to kahau nosatí, kvůli nimž sem přijíždí značná část turistů. Kahau se svými velkými nosy vypadají legračně. Přitom platí, že vůdčím samcem tlupy je vždy ten, který má nos největší. Paradoxně potkáváme tyto nosáče ještě v táboře. Na trase, kde mají být k vidění, pak nepotkáme ani jednoho. Zato je to tu samá ještěrka neuvěřitelné barvy a o druzích hmyzu ani nemluvě. Na konci tohoto trailu je pláž, kde se na nás při příchodu z roští vyvalí divoké prase. Je tak blízko, že se raději dávám na ústup. Chvíli odpočíváme, kolem pobíhají krabi poustevníci, za zády se nám válí had. Připadáme si jak v ZOO, jen bez klecí. Protože je teprve krátce po poledni, vyrážíme rovnou na další dvě trasy. První z nich nás zavede na bezvadnou pláž. Nikde nikdo. Je to jak z fotky v katalogu cestovní kanceláře. Druhý pak končí na útesu nad jinou pláží. Výhled je parádní, opět jsme tu sami. Sluníčko ale pálí a nám dochází voda, takže se musíme vrátit do tábora. Tady vyzvedáváme naše batohy a jdeme se zabydlet. Pokoje jsou po 4. Našimi spolubydlícími jsou ukecaný Kanaďan a nemluvný Rus. V pokoji to páchne zatuchlinou, ale na výběr není. Po večeři sedíme na terase a zjišťujeme, že ta divoká prasata zas tak divoká nebudou. Pobíhají po kempu a hledají, co by kde do tlamy strčili. Bafalo jednu sviňku krmí slanými arašídy. Když nám dojdou, lehá si před terasu a čeká jako pes. To prase, ne Bafalo.

V noci je pořádná bouřka. Lije jako z konve. Občas nám kápne i do postele. Ráno už ale po dešti není ani památky, tak můžeme bez obav vyrazit na další túru. K naší převeliké radosti je stále pod mrakem. Jde se nám tedy trochu lépe. Oproti včerejšku nepotkáváme téměř žádná zvířata. Až na hmyzáky. Ty ale nemáme rádi. Trasa je poměrně dlouhá a vystřídá se na ní několik různých vegetačních pásem. Naší pozornost upoutají především masožravé rostliny, které tu rostou v trsech. První naše zastávka je u vodopádu. Voda je příjemně chladná, ale od koupání nás odrazuje její temnota. Těžko říct, co za potvoru by se v ní mohlo ukrývat. Konec trasy opět ústí v pláž. Ta ale není zdaleka tak pěkná, jako ty dvě včerejší. Posledním cílem dnešního dne je útes nad další z pláží. Pak už se vracíme zpět do tábora. Tam nás vítá tlupa opic, tentokrát makaků. Ti jsou tu vyhlášenými zloději. V noci opět prší. Snad ještě víc, než včera.

Třetí den je naším posledním v parku. Po včerejším celodenním treku jsme ale nějací líní a sluníčko opět praží. Jdeme se tedy podívat pouze na nedalekou vyhlídku. I tak se pořádně zapotíme. V 11 hodin stíháme jen tak tak loď zpět a pak už směřujeme do Kuchingu.

Novější příspěvek Starší příspěvek