Jeskyně Konglor, Laos

V Pakse nasedáme do autobusu a už první pohled nám napovídá, že cesta nebude žádná legrace. V autobuse funguje pouze přírodní klimatizace - průvan z okýnek. Když autobus zastaví, pečeme se. A že staví hodně často. Po deseti hodinách v tomto pekelném stroji přijíždíme do Tha Khaeku. Původně jsme doufali, že se nám podaří stihnout návazný spoj ještě dál na sever. Venku už je ale tma a my jsme po cestě vyřízení. Zůstáváme tedy v guesthousu přímo na autobusovém nádraží. Autobusy nás v Laosu k našim cílům přibližují pouze velmi pomalu.

Ráno vstáváme brzy a přemýšlíme co dál. Nakonec padá rozhodnutí, že vyzkoušíme alternativní způsob dopravy - stopování. Překvapivě nám staví hned jedno z prvních aut, které potkáváme. Paní řidička jede do hlavního města Vientiane. My potřebujeme alespoň do Vieng Khamu, což je po cestě. Než se dostaneme do Kongloru (182 km), vystřídáme celkem 5 dopravních prostředků. Jak trefně poznamenal Bafalo, čím více se vzdalujeme od hlavní silnice, tím podivnější vozidla nám zastavují. Vrcholem je po domácku vyrobená sajtka, kam se sotva s našimi batohy vejdeme. Vše ale dobře dopadne. Do Kongloru se dostáváme ještě dříve, než jsme vůbec doufali. Kupujeme tedy vstupenku a současně jízdenku na loď. Jinak než na lodi jeskyně přístupná není. Oba fasujeme svítilnu a plovací vestu. Pak už vplouváme do absolutní tmy, ticha a chladu jeskyně. Bez svítilen bychom skutečně neviděli nic. Jeden úsek jeskyně je osvětlen. Tady nás lodivod vysazuje a kousek jdeme po svých. Je zde několik stalagmitů, stalaktitů a stalagnátů. Na konci pěší trasy znovu nastupujeme do lodi a pokračujeme v plavbě. Na dobrodružnosti jí přidává ještě přejíždění několika peřejí. Je to prostě paráda. Období sucha má ale vliv i na tuto řeku a proto několikrát zadrhneme dnem lodi o dno řeky. Téměř před koncem jeskyně musí dokonce zapojit Bafalo své síly a pomoci při přenášení lodě. Na konci trasy nás čekají stánky s občerstvením a ručně vyráběnými šálami. Zpátky se vracíme stejnou cestou, kterou jsme přijeli. Pouze již vynecháváme pěší pasáž. Jeskyně předčila všechna naše očekávání. Teď už se potřebujeme dostat do městečka Na Hin, kde bychom chtěli přespat. Opět tedy zkoušíme stopovat. Než potkáme první auto, stihneme ujít 4 km. Naštěstí nám toto auto zastavuje a bere nás až do Na Hinu. Odtud budeme zítra pokračovat na sever Laosu.

Novější příspěvek Starší příspěvek