Kuching, Malajsie, Sarawak, Borneo

Melaka byla naší poslední zastávkou na pevninské části Malajsie. Nyní jsme se přesunuli na ostrovní část země - na Borneo. Přilétáme do města Kuching, které bývá považováno za nejdynamičtější a nejsofistikovanější město ostrova. Dominantou Kuchingu je promenáda u řeky. Ta je lemována stánky s občerstvením, jež se na několik následujících dní stanou naší jídelnou. První dva dny po našem příjezdu věnujeme prohlídce města. Zavítáme tak i do místního muzea, které má několik expozic. Nás nejvíce zaujal pavilon s živými rybkami v akváriích a želvami. Přestože je město celkem pěkné, už se těšíme na nějakou změnu. Tohle je naše v pořadí už třetí zastávka za sebou ve městě. A my ta města přitom zrovna moc nevyhledáváme.

Na další den si proto plánujeme výlet na horu Santubong. Ta je od Kuchingu vzdálená asi 30 km. Menší komplikací je skutečnost, že tímto směrem nejezdí žádný autobus. Pouze pro nás celkem drahé taxíky a minivany. Takže nám nezbývá nic jiného než stopovat. To ale obnáší přejet na druhý břeh řeky a pak pokračovat značný kus cesty na jakousi výpadovku správným směrem. Když dojdeme na místo, odkud si myslíme, že by stopování mohlo jít, téměř okamžitě nám zastavují dva chlapíci na motorkách. Ptají se nás, zda nám mohou nějak pomoci. Vysvětlujeme jim tedy, kam se potřebujeme dostat. Na to oni reagují pro nás těžko pochopitelným způsobem. Nabízejí nám, že si sesednou na jednu motorku a tu druhou si můžeme půjčit my. Pokud je budeme sledovat, dovedou nás na místo, odkud by měl jet autobus k Santubongu. Takže domluveno. Na zastávce motorku vracíme a čekáme na autobus. Čas si krátíme stopováním. A tak než přijede autobus, sedíme už v autě. Řidič nás chce původně popovézt jen kousek, protože nemá úplně cestu naším směrem, ale nakonec si to rozmyslí a my vysedáme z auta až přímo u začátku stezky na Santubong. Tak se začínáme drápat nahoru na horu. Santubong měří 810 m a námi vybraná trasa je dlouhá 3 km a nějaké drobné. Terén je poměrně náročný. Na mnoha místech jsou k dispozici pomocná lana. Nejstrmější pasáže pak přelézáme po žebřících. Než se dostaneme na vrchol, uběhnou dvě hodiny. Odtud je skutečně parádní výhled. Dolů jdeme zpočátku stejnou cestou. Později se ale stezka rozděluje a my se vydáváme trasou, na které jsou vodopády. Osvěžení ve studené vodě nám přichází opravdu vhod. Cesta končí na silnici, odkud opět zkoušíme stopovat. Daří se. Tentokrát nás řidič vysadí přímo před naším hotelem.

Poslední den v Kuchingu nasedáme na městský autobus a jedeme se podívat do přírodní rezervace Semenggoh. Co nás sem táhne je skutečnost, že zde můžeme spatřit polodivoké orangutany, a to nikoliv v klecích, ale v jejich přirozeném prostředí. Všichni zdejší orangutani byli buď zachráněni ze zajetí nebo se zde narodili. Návštěvníci mohou opičáky vidět pouze při organizovaném ranním nebo odpoledním krmení banány, ananasy a kokosy. V období, kdy je v džungli hodně ovoce, nemají orangutani potřebu na krmení přijít. My máme štěstí a nakonec jich vidíme celkem 6, z toho 2 mláďata. V rezervaci jich aktuálně žije 26. Kromě této turistické atrakce v podobě krmení se o ně ale správci nijak dál nestarají a do jejich životů nezasahují. Pokud tedy některá z opic onemocní, musí se o sebe postarat sama. Hodinu ty zrzavé chlupáče pozorujeme a zdá se nám, že chvílemi pozorují i oni nás. Těžko říct, kdo je pro koho větší atrakcí. Krmení končí a my se jdeme mrknout ještě na krokodýly. Ty jsou na rozdíl od orangutanů v kleci. To nám vůbec nevadí. Jeden z nich leží přímo před námi. Celou dobu, co ho sledujeme, ani nehne brvou. My jsme spokojení, že jsme viděli orangutany a vracíme se do města. Poslední místo, kam při návštěvě Kuchingu zamíříme, je nedělní trh. V několika pavilonech tu prodejci nabízejí vše možné od potravin přes oblečení až po květiny. My tu nakonec zakoupíme tradiční kuchingský cake, což je vlastně piškotové těsto na tisíc způsobů. Každý cake je složen z několika vrstev těsta, z nichž každá má svou příchuť a barvu. My si vybíráme ten s kousky čokolády.

Novější příspěvek Starší příspěvek