Legazpi - Mt. Mayon, Luzon, Filipíny

Cesta do Legazpi nám zabere spoustu času. Než se do města dostaneme, 7 x změníme dopravní prostředek. Navíc nám dělá problém najít v Legazpi ubytování. Mnoho hotelů je plně zarezervovaných nebo je cena na náš rozpočet příliš vysoká. Nakonec se tedy vracíme téměř tam, kde jsme začali. Kromě palandy ale na pokoji není nic. Ani okno. Připadáme si trochu jak ve vězení. Jen ty mříže tu chybí. Jdeme si tedy spravit chuť a k večeři si kupujeme celé grilované kuře. Je skvělé. Následující den ráno měníme ubytování za jiné. Bohužel se zdá, že jedinou výhodou této změny je přítomnost okna na pokoji. Za to v koupelně je jako bonus velký šváb. Už si na ně začínám zvykat. Necháváme batohy na pokoji a jdeme se mrknout ven. Jak se tak procházíme po městě, dostaneme se blízko k jeho okraji, odkud už je to jen kousek na kopec nazvaný Ligñon Hill. Odtud je parádní vyhlídka na celé Legazpi, pobřeží i letiště na straně jedné a na Mt. Mayon na straně druhé. Právě tato sopka je důvodem, proč jsme do města přijeli. Filipíny leží v takzvaném "Ohnivém kruhu" - pásu vulkánů obepínajícím Tichý oceán. Většina z filipínských vulkánů se nachází na ostrově Luzon. Mt. Mayon mezi nimi všemi vyniká. Se svým téměř perfektním kuželovitým tvarem je typickým příkladem stratovulkánu, stejně jako hora Fudži v Japonsku. Máme jen tu smůlu, že téměř celý den je Mayon zahalen do bílých mraků. Ty odpoledne začínají šednout a později dokonce i sprchne. Těsně před tím, než se začne stmívat, odcházíme. Zdá se, že dnes sopka z mraků nevyleze. Když se vrátíme do města a otočíme se směrem, odkud jsme přijeli, vidíme, že po mracích není ani památky. Pokračujeme na místní trh, kde kupujeme k večeři grilovanou rybu a ještě nudlovou polévku.

Následující den chceme dát Mayonu ještě jednu šanci. Kousek od Legazpi se nachází místo, kde kdysi stál kostel Cagsawa. Ten byl však v roce 1814 zničen doposud největší erupcí Mt. Mayon. Všichni lidé, kteří v kostele hledali bezpečí, byli zaživa pohřbeni. Odhaduje se, že jich byly stovky. Do dnešního dne byla z kostela dochována pouze věž, která zde stojí jako jakási připomínka obětí erupce. Náš plán dojet se na toto místo podívat bere za své ve chvíli, kdy krátce po snídani Mayon opět zahalí mraky. Vzdáváme to a balíme na náš večerní odjezd. Když ale odpoledne odcházíme z hotelu, čeká nás ještě příjemné překvapení ve formě průvodu. Jedná se o nějakou křesťanskou slavnost, kdy městem prochází procesí s náboženskými symboly a různými maskami. Smůla jen, že nemáme více času a musíme pospíchat na autobus.

Novější příspěvek Starší příspěvek