Borobudur, Jáva, Indonésie

Vzhledem k tomu, že mezi Dieng Plateau a Borobudurem neexistuje žádný přímý spoj, musíme 2 krát přesednout do jiného autobusu, než se dostaneme do cíle. Cesta by probíhala celkem hladce, kdyby řidič jednoho z autobusů nepojal jízdu jako trénink na Velkou cenu formule 1. Kromě neuvěřitelné rychlosti, kterou svůj stařičký autobus žene po silnici, nás řidič překvapuje i jízdou v protisměru ve chvílích, kdy tam není volno. Nejspíš tu platí nějaké pravidlo, že autobus má vždy a všude přednost. Hlavně, že jsme to přežili. Dnes už ale stíháme jen večeři. Celkem jsme si v Indonésii oblíbili tempeh, který mají téměř všude. Ani Borobudur není výjimkou.

Ráno vstáváme celkem brzy. V ranních hodinách má být v Borobuduru údajně nejméně návštěvníků. Předem jsme si zjistili informaci o výši vstupného. Když tedy na pokladně necháváme za každého 32 USD, nijak nás to už nepřekvapí ani nerozhází. Každopádně tiše závidíme místním, kteří za totéž platí jen něco málo přes 2 USD. Pak již vstupujeme do poměrně rozlehlého areálu. Hlavní atrakce je tu ale jen jedna. A není potřeba moc hledat nebo sledovat ukazatele. Stačí jen následovat davy turistů, kteří si asi stejně jako my přečetli informaci, že nejlepší je přijít sem ráno. Množství turistů je pak doplněno ještě početnou školní skupinou. Všichni míříme na stejné místo - k chrámu Borobudur. Ten je prý složen ze 2 milionů kamenných bloků. Základnu tvoří 6 čtvercových teras, jež jsou završeny třemi kruhovými terasami. Ty jsou posety celkem 72 zvonovitými perforovanými ministúpami, přičemž každá z nich ukrývá sochu sedícího Buddhy. Na vrcholu stavby ve středu nejvýše položené kruhové terasy je umístěna hlavní stůpa. Právě na kruhových terasách na vrcholu chrámu strávíme nejvíce času. Kromě doby strávené snahou vyfotit ty úžasné zvonkovité ministúpy nás dokáží nadlouho pořádně zaměstnat již zmínění studenti. V rámci studia angličtiny nás zastavují a pokládají nám otázky z připravených dotazníků. Je celkem srandovní, jak jsou někteří z nich stydliví. Na konci každého dotazníku, který zodpovíme, se musíme se studenty vyfotit. Pak se nám ale podaří jeden druhému se ztratit. A najít se v takto rozlehlém chrámovém komplexu o 9 poschodích není žádná legrace. Přeci jen se nám to ale podaří. Chvíli ještě pozorujeme probíhající údržbu jedné z ministúp, kdy je z ní pomocí vapky odstraňován mech. Je vidět, že se Indonésané o tuto památku skutečně starají. Strávili jsme zde příjemné dopoledne a musíme uznat, že Borobudur skutečně stojí za návštěvu.

Novější příspěvek Starší příspěvek