Bandar Seri Begawan, Brunej

Už od počátku naší cesty mi Bafalo s železnou pravidelností opakuje, že se musíme do Bruneje podívat. Máme to po cestě, tak vlastně proč ne. V našem případě to obnáší přelet z Kuchingu do Miri - města ležícího v blízkosti hranice mezi malajským Sarawakem a Brunejí. Odtud pak pokračujeme autobusem až do B.S.B, což je běžně používaná zkratka pro hlavní město Bandar Seri Begawan. Tento 3denní výlet pro nás bude výjimečný. Poprvé jsme totiž našli ubytování prostřednictvím webu couchsurfing, takže nebudeme platit za místní neskutečně drahé guesthousy, ale budeme spát v rodinném domku zcela zdarma. Naše hostitelka, Kanaďanka Allison, nás vyzvedává přímo u autobusu. Cestou nám vypráví o sobě a o svém životě v Bruneji. Její dům je útulný a my máme k dispozici vlastní pokoj. Víc jsme si snad ani nemohli přát.

Ráno nám má jet autobus do centra. Ten ale nejede a nejede. Zkoušíme tedy zastavovat kolemjedoucí auta, zda by nás nějaké nepopovezlo. Zastavuje nám chlapík a nabízí nám, že nás vezme. Po cestě z něj vypadne, že původně do centra vůbec neměl cestu. Jel jen vyvézt odpadky. Nakonec s námi projede půl města, když nám s komentářem ukazuje vše zajímavé. Vysazuje nás u řeky, odkud se necháváme převézt lodí na druhý břeh do Kampung Ayer, což je vlastně vesnice na vodě. Založena byla údajně před více než 1.000 lety. Dnes tu žije téměř 40.000 obyvatel. Domky a chatrče jsou nad řekou postaveny na kůlech. Mezi nimi se klikatí spleť uliček z dřevěných mostů nevalné kvality. Na nich zvládneme několikrát zabloudit do slepé uličky. Po návratu na druhý břeh zavítáme k mešitě Omara Alího Saifuddiena, jež představuje jednu z ikon města. Zrovna zde probíhá páteční modlitba. Odtud směřujeme do muzea Royal Regalia, kde jsou mimo jiné vystaveny dary, které sultán obdržel od státníků a dalších významných osobností. Některé kousky jsou skutečně parádní, jako například model chrámu Angkor Wat. Z muzea míříme na jediný kopec v širokém dalekém okolí. Kromě toho, že je odtud pěkný výhled na město, je tu rovněž schovaná keška. Opět úspěšně Bafalem ulovena. Posledním bodem dnešního dne je focení mešity při západu slunce. Ten se bohužel moc nevyvedl, tak mešitu fotíme alespoň za tmy. Díky tomu nám ale ujíždí poslední autobus. Do našeho přechodného domova se tak opět dostáváme stopem.

Následující den se vracíme zpět do Miri v Malajsii. Stopování v Bruneji se nám osvědčilo, tak to zkoušíme i nyní. Na 160 km dlouhé cestě nakonec vystřídáme 4 různá auta. Nejzajímavější je určitě hned první stop, kdy nám zastavuje pán, který vůbec nemá cestu naším směrem, nicméně nás nabere a odveze nás 60 km směrem k Miri. Neuvěřitelné. Cestou si povídáme o Bruneji. Spoustu lidí, včetně samotných obyvatel Bruneje tvrdí, že na této malé zemi není nic turisticky zajímavého. Pro nás je ale největším zážitkem pohostinnost místních lidí a jejich snaha za každou cenu pomoci. Škoda jen, že zde nemůžeme strávit více času.

Novější příspěvek Starší příspěvek