Cameron Highlands - Tanah Rata, Malajsie

Po snídani nasedáme v KL do městského vlaku, který nás odveze na Centrální autobusové nádraží. Zde kupujeme jízdenky na Cameron Highlands a za 30 minut už sedíme v autobuse. Jsme vcelku překvapeni komfortem, který autobus nabízí. Prostě Malajsie není Laos. Po 4 hodinách cesty vystupujeme ve městě Tanah Rata. Venku je sotva 25°C, což je pro nás příjemná změna. Bohužel nám cesta sem vyšla zrovna na víkend, kdy je město plné Malajců, kteří se na Cameron Highlands přijíždějí ochladit. Potom, co se ubytujeme, vyrážíme na krátký průzkum okolí a k vodopádu Parit falls. Vycházka pěkná, ale vodopády už jsme viděli lepší. Po první večeři jsme rovněž trochu zklamaní z jídla. V KL jsme si rozhodně pochutnali více.

Druhý den kupujeme sušenky a banány na svačinu a vyrážíme na horu Gunung Brinchang (2032 m). Cestou potkáváme celkem dost lidí, povětšinou západní turisty. Malajci se totiž na vrchol nechávají auty vyvézt z druhé strany kopce po asfaltové silnici. Hned na začátku nasadíme trochu tempo, abychom s ostatními nešli v jednom štrůdlu. Brzy jsme tedy na kopci, jehož vrchol je ale pokryt několika různými vysílači. Nemáme proto důvod se tu nějak dlouho zdržovat. Pouze doplníme energii spořádáním poloviny banánů i sušenek. Odtud pokračujeme dále na druhý dvoutisícový vrchol - Gunung Irau (2110 m). Trasa je jak na houpačce. Prudké sestupy střídají stejně prudké výstupy. Opět potkáváme dost lidí, tentokrát i řadu Malajců. Sem holt asfaltová cesta nevede. Užíváme si okolní džungli, která místy připomíná prostředí z filmu Pán prstenů. Je tu i několik parádních vyhlídek. Ačkoliv trasa není příliš dlouhá, na vrchol se vyškrábeme asi až po dvou hodinách. Čeká nás ale ještě cesta zpátky. Tak se ani tady moc nezdržujeme a kudy jsme přišli, tudy zas odcházíme. Na Gunung Brinchang se napojujeme na asfaltovou silnici a vydáváme se po ní. Přicházíme k jahodovým plantážím, kterých je tu v okolí mnoho. Ochutnáváme čerstvé jahody a kupujeme jednoho jahodového nanuka. Jahody ale nejsou moc dobré. Na pohled perfektní, chuť za vzhledem hodně pokulhává. Za jahodovými plantážemi začínají pro změnu čajové plantáže. Brzy ale bude tma, takže stopujeme, abychom se dostali zpátky do města Tanah Rata, které je vzdálené asi 13 km.

Následující den ráno vybíráme další trasu. Rozhodnutí padá na Gunung Beremben (1840 m), třetí nejvyšší kopec v okolí. Cesta je opět trochu náročnější, což bude patrně tím, že zásadně vybíráme trasy, které průvodce Lonely Planet označuje jako obtížné a vyžadující průvodce. Dnes potkáváme pouze několik málo lidí. Na vrcholu jsme ale mnohem dříve, než jsme čekali, takže improvizujeme a túru si prodlužujeme napojováním se na další trasy. Všechny jsou v podstatě dobře značené a poměrně dost vyšlapané. Navíc vybaveni GPSkou se opravdu nemůžeme ztratit. Jediný zádrhel přichází ve chvíli, kdy si nešťastnou náhodou vymáchám nohu v potoce, když se ho snažím vyfotit. No co, jít se dá i s mokrou botou. Asi za hodinu vylézáme z džungle ve městě Brinchang. Na místním trhu kupujeme jahody zalité čokoládou a v obchodě pak nanuky. Bezvadný oběd. Jahody měly dokonce i chuť podobnou té, na kterou jsme zvyklí z domova. Po návratu do Tanah Rata nás čeká už jen odpočinek.

Na poslední den vybíráme nějaký kratší trek. Blízko města je kopec Gunung Jasar (1670 m) a trasa na vrchol není dlouhá. Tak jdeme tam. Po hodině ostrého stoupání již spatříme vrchol, který je tentokrát pro změnu zkrášlen sloupem elektrického vedení. Výhled by byl parádní, kdyby nebylo pod mrakem a nezdálo se, že každou chvíli začne pršet. Vracíme se proto do města, kde zbytek dne strávíme plánováním další cesty.

Novější příspěvek Starší příspěvek