Phonsavan - Planina džbánů, Laos

Cesta z Na Hinu do Phonsavanu je dlouhá téměř 350 km. Opět zkoušíme stopovat a celkem se nám daří. Nejprve jedeme autem zpět do Vieng Khamu. Tady nám zastavuje thajský řidič s cisternou. Když vystupujeme v Paksanu, vnutí nám jeden citronový ledový čaj a 5 vařených kukuřic. Moc mu děkujeme. Před koncem města se nám podaří chytit Range Rover se dvěma Číňany. Na uvítanou oba dostáváme ledově vychlazený Sprite. Pohostinnost místních lidí se nám zdá být neuvěřitelná. Cesta celkem pěkně utíká až do chvíle, kdy přijedeme na její prašnou část. Ona je totiž stále ve výstavbě. Rychlost se snižuje na maximálně 20 km/hod a náš cíl je ještě v nedohlednu. Při překračování hranic mezi dvěma různými provinciemi přichází k autu chlapík v maskáčovém oděvu se samopalem. Řidič stahuje okýnko a podává mu pytlík, ve kterém jsou nějaké nápoje. Řidič vozu před námi udělal to samé, jen v pytlíku byly bagety. Asi nějaká forma úplatku. Ty dva Sprity, které jsme na začátku cesty vypili, asi tedy měly být součástí úplatku. No co, nám chutnaly. Bohužel ani tento řidič nejde až do Phonsavanu, ale končí v městečku, které je vzdálené asi 30 km. Tady se nám daří chytit návazný spoj sotva vystoupíme z auta. V cíli jsme tedy ještě před setměním.

Ráno jdeme koupit něco k snědku. Narazíme přitom na paní, která dělá bagety a něco, co vypadá jako malé koblížky. Kupujeme tedy bagetu a pro každého jeden koblížek na ochutnání. Obojí je skvělé. Hlavně ty koblížky. Ty jsou plněné něčím podobným vanilkovému pudinku. Když následně hledáme půjčovnu kol, zastavíme se v Centru organizace MAG. Hlavním cílem této britské neziskové organizace v Laosu je postupně čistit zemi od nevybuchlé munice, šířit informace o nevybuchlé munici a jejích důsledcích a podpora osob, které přežily zranění způsobená explozí munice. V Centru samotném se dozvídáme mnoho zajímavých informací. V období let 1964 až 1973 svrhly USA na Laos v takzvané tajné válce více než 2 miliony tun munice. Odhaduje se, že až 30 % veškeré munice, která dopadla na zem, neexplodovalo. Dodnes je tak země touto municí kontaminována. Stále je možné ji najít na zemi, těsně pod povrchem i hluboko v zemi. Nebezpečí je všudypřítomné. I v současné době, tedy více než po 4 desetiletích, nevybuchlá munice stále způsobuje zranění či dokonce zabíjí civilisty - nejčastěji farmáře při obdělávání půdy a děti při hraní. V těchto oblastech jsou již tak chudí obyvatelé udržováni v neustálé chudobě, protože se bojí obdělávat nová pole. Nejvíce postiženou oblastí je provincie Xieng Khouang, jejímž hlavním městem je právě Phonsavan. Údajně jsou dnes Spojené státy jedinou velkou zemí na světě, která se odmítá účastnit odminovacích akcí. My tedy přispějeme alespoň na činnost Centra 15 USD. Pak konečně půjčujeme ta kola a vyrážíme k Planinám džbánů. V okolí Phonsavanu jsou tři oblasti, kde je možné džbány najít. Respektive oblastí je více, ale pouze tyto 3 byly již vyčištěny od nevybuchlé munice. My míříme do oblasti 1, která je nejblíže k městu. Tato Planina je také největší. Nachází se na ní celkem 250 džbánů, přičemž většina z nich váží v rozmezí od 600 kg až do 1 tuny. Váha toho největšího pak dosahuje dokonce 6 tun. Předpokládá se, že džbány sloužily jako urny. Nicméně tato hypotéza nebyla doposud potvrzena a vlastně ani vyvrácena. Po návratu do města jdeme pro další koblížky. Pěkně se s nimi přecpeme.

Novější příspěvek Starší příspěvek