Alleppey, Indie

Podél břehů kanálu kotví celá řada turistických lodí. Jedna vedle druhé čekají, až si právě ji vybereme za svou průvodkyni po přírodních a částečně i uměle vybudovaných vodních kanálech. Majitel za to utrží poměrně pěkný balík peněz. Jenže my jdeme dál, až dojdeme do přístavu. Odtud jezdí na pravidelných linkách trajekty hromadné dopravy. Výši jízdného naše kapsa téměř ani nezaznamená. Jediná nevýhoda spočívá v závislosti na jízdním řádu a v neustálých zastávkách kdekoliv, kde si někdo z břehu mávne na právě projíždějící trajekt. Máme štěstí, protože zrovna vyplouvá loď do Kottayam. Kromě páru Francouzů jsme jedinými nedomorodými cestujícími. Především pro malé děti jsme atrakcí, na kterou vydrží zírat celou dobu plavby. A že trvá 2 a ½ hodiny jedním směrem. Trasa začíná v úzkém kanále vedoucím skrze Allepey. Čím více se vzdalujeme od přístavu, tím je kanál širší, až se před námi otevírá velké jezero. Jeho břehy jsou lemovány palmami a kotvícími houseboaty. Uprostřed jezera rybáři chytají ze svých kánoí ryby. Na půli cesty opouštíme jezero jedním z úzkých kanálů. Plavba končí uprostřed ničeho. Je tu jen jedna jídelna. Totiž policejní kantýna. A když má člověk hlad, klidně vleze i do policejní kantýny. Pokud jsme na lodi byli atrakcí, tak tady působíme vyloženě jako dva exoti. No co, hlavně, že nám zeleninové thálí chutná. Při zpáteční cestě potkáváme značné množství houseboatů, které po ránu čekali na zájemce o noc strávenou na jejich palubách. Teď už plné turistů míří proti nám.

Dnes už původně plánovanou další jízdu nestihneme. Do přístavu se tedy vracíme následující den. Podle jízdního řádu na internetech trajekt do Nedumudy vyplouvá v 10:00. V praxi se v přístavu dozvídáme, že žádný trajekt v 10:00 nejede, protože ho zrušili. S ohledem na pověst Indů s odchodem s nepořízenou ještě vyčkáváme. Nikdy si nemůžeme být jistí tím, že nejde o fintu jak nás přimět, abychom využili služeb některého ze soukromých přepravců. Jenže ani po půl hodině trajekt nepřijíždí. Další by měl jet až ve 12:30. Což je tak trochu v rozporu s výsledkem našeho včerejšího rozhovoru s jakýmsi uniformovaným oficírem v přístavu, jenž nám tvrdil, že do Nedumudy jede trajekt každou půlhodinu. Alespoň máme čas na autobusáku ověřit spoje do naší další destinace. Po krátké obhlídce kanálu, odkud nás vyhání dotěrní naháněči s nabídkami plavby na turistických lodích, se vracíme do přístavu. Teď už jde vše jak na drátkách a loď vyplouvá dle jízdního řádu. Trasa je dnes o polovinu kratší, ale celou dobu vede úzkými kanály a celkově je tu více k vidění. Na březích jsou vesničky plné života. Míjíme kostely, nemocnice i školy. Kde nejsou domky, zelenají se rozsáhlá rýžová pole. Stejnou cestou, kterou jsme připluli do Nedumudy, se vracíme zpět. Zatímco nám z Čech posíláte první fotky zasněžené krajiny, nám tu slunce žhne a tak jsme vděční za trochu toho vánku, jenž nás na lodi téměř neznatelně ochlazuje. Strašně se těšíme do hor, kde na nás čeká přeci jen příznivější klima.

Novější příspěvek Starší příspěvek