Yangon, Myanmar

V našem případě cesta do Yangonu začíná na vlakovém nádraží v Kyaiktyo. Jen vlak nejede ani v 10:30, ani v 11:30, jak nám tvrdili v guesthousu, ale až ve 12:30. Cestujeme v nejlevnější možné třídě. Než dorazíme do Yangonu, uběhne pět hodin. Cesta autobusem trvá rovněž pět hodin. Jen je pětkrát dražší. A cesta vlakem je skutečně zážitek. Celá souprava se střídavě houpe nahoru a dolu nebo doleva a doprava. Rychlost vlaku za celou cestu nejspíš nepřesáhne 50 km/hod. Ale výhled máme pěkný. Jednotlivými vagony neustále pobíhají prodejci s občerstvením - od kávy a čaje přes ovoce až po různé neidentifikovatelné záležitosti. Do Yangonu přijíždíme už za tmy. Nejvyšší čas najít si ubytování a dojít něco sníst. Ulice v centru města jsou obehnané prodejci se stánky, bude tedy z čeho vybírat.

V pondělí ráno jdeme na procházku po městě dle tipu z průvodce. Po celou dobu ale na této trase nic moc k vidění není. Až na jejím konci, když po dvou hodinách přicházíme do parku v centra města (Mahabandoola Garden). Park je velmi udržovaný a nachází se v něm Monument nezávislosti. Kousek od parku míjíme 2000 let starou pagodu Sule Paya. Zajímavostí je, že se chrám nachází přímo uprostřed kruhového objezdu. Následně pokračujeme k největší turistické atrakci ve městě, ke zlaté pagodě Schwedagon Paya. Pagoda dosahuje úctyhodných 99,36 metru. V průvodci čteme, že by měla být viditelná téměř odkudkoliv v Yangonu. Ne, to opravdu není. Nicméně návštěva pagody určitě stojí za to. Na jejím vrcholu je umístěno 4.016 zlatých zvonků a 4.351 diamantů. Jednotlivá patra jsou buď přímo ze zlatých plátů, nebo pokryty zlatými lístečky. Po prohlídce se pomalu vracíme ke guesthousu.

Následující den máme v plánu procházku kolem jezera Kandawgyi. Jezero je možné obejít kolem dokola. V některých místech vedou přes vodní plochu dřevěné mosty. Ty jsou ale v tak špatné kvalitě, že se nám některými propadají nohy. Od jezera je ale poměrně pěkný výhled na pagodu Schwedagon. Čekáme tedy na setmění, abychom se pokusili udělat nějaké fotky. Máme před sebou poslední večer v Yangonu, takže chceme obejít ještě nějaké stánky a ochutnat, co jsme doposud nevyzkoušeli. Objednáváme si tedy jídlo stylem něco nám dejte a my to snad sníme. Ukazuje se, že máme celkem šťastnou ruku, protože vše, co jíme, nám velmi chutná. Jen úplně nevíme, co že to vlastně je. Hlavně, když je to dobré.

Novější příspěvek Starší příspěvek