Na cestě

Na severu Luzonu ukrývá filipínské pohoří Kordillery oblast, jež je považována za osmý div světa. Přinejmenším samotnými Filipínci. Kmen Ifuago zde před více než dvěma tisíci let v nedostupném horském terénu za pomoci primitivních nástrojů dokázal vybudovat rozsáhlý systém rýžových teras, které jsou dnes součástí světového dědictví UNESCO. V okolí vesnice Batad, kam neexistuje žádné silniční spojení a dostat se sem lze jedině pěšky, jsou rýžové terasy nejpůsobivější. Pravidelná rýžová políčka jsou vyřezána do vysoké hory, čímž vytváří obrovský přírodní amfiteátr.

Po 6 týdnech strávených v poklidné Malajsii nás čeká zásadní změna. Míříme na Filipíny, do země 7.107 ostrovů. Naší branou do země je hlavní město Manila. Říká se, že Manila nikdy nespí. Jíst, nakupovat a bavit se zde můžete 24 hodin denně. Názory na město rozdělují cestovatele na dva tábory. První tvrdí, že Manila má své skryté kouzlo. Ti druzí ji považují za děsivé místo, kde je radno strávit co nejkratší možnou dobu. Manila má skutečně daleko k dokonalosti. Město je špinavé, vzduch znečištěný, doprava slovy nepopsatelná, životní úroveň většiny lidí je velmi nízká, úroveň kriminality je naopak poměrně vysoká. Bohužel ani my skryté kouzlo Manily nedokážeme objevit.