Na cestě

Po 6 týdnech strávených v poklidné Malajsii nás čeká zásadní změna. Míříme na Filipíny, do země 7.107 ostrovů. Naší branou do země je hlavní město Manila. Říká se, že Manila nikdy nespí. Jíst, nakupovat a bavit se zde můžete 24 hodin denně. Názory na město rozdělují cestovatele na dva tábory. První tvrdí, že Manila má své skryté kouzlo. Ti druzí ji považují za děsivé místo, kde je radno strávit co nejkratší možnou dobu. Manila má skutečně daleko k dokonalosti. Město je špinavé, vzduch znečištěný, doprava slovy nepopsatelná, životní úroveň většiny lidí je velmi nízká, úroveň kriminality je naopak poměrně vysoká. Bohužel ani my skryté kouzlo Manily nedokážeme objevit.

Kota Kinabalu je metropolí východní části malajského Bornea. V období 2. světové války byla oblast kolem města dvakrát zcela vybombardována. Veškerá místní zástavba je proto moderní. Památek ve městě příliš mnoho není. Co ale ztrácí Kota Kinabalu na památkách, dohání celou řadou atraktivních míst v nejbližším okolí. Navíc město je vyhlášené mezi milovníky dobrého jídla, jejichž chuťové buňky si zde přijdou na své. Svým návštěvníkům má Kota Kinabalu rozhodně co nabídnout. Není divu, že je Kota Kinabalu považována za vstupní bránu na Borneo. Mezi místními nikdo neřekne městu jinak než zkráceně K.K.

Národní park Gunung Mulu je známý především díky svému vápencovému jeskynnímu systému. Ten zahrnuje nejdelší jeskynní pasáž na světě v jeskyni Deer Cave. Hlavní atrakcí parku jsou 4 osvětlené jeskyně společně s takzvanou netopýří observatoří. Park leží 100 kilometrů od pobřeží uprostřed deštného pralesa. Dostat se sem je možné pouze letadlem či lodí po řece.

Sultanát Brunej je jedním z nejbohatších států na světě. Pohádkové bohatství zemi přinášejí hojná naleziště ropy a zemního plynu, nacházející se v pobřežních vodách. Obyvatelé země mají zajištěn vysoký životní standard a přístup k bezplatnému zdravotnictví i školství. Život v Bruneji je soustředěn do oblastí při pobřeží Jihočínského moře. Naprostou většinu vnitrozemí pokrývá džungle.

Severně od Kuchingu se na poloostrově vybíhajícím do Jihočínského moře rozprostírá na ploše 27 km2 pozoruhodná oblast, známá pod názvem Bako. Ta byla v roce 1957 prohlášena za národní park. Navzdory zdánlivě malé ploše je v parku zastoupena většina bornejských vegetačních pásem. Bako je tak domovem široké škály ekosystémů. Vědci odhadují, že zde žije na 200 druhů ptáků, 24 různých plazů a 37 druhů savců. Bako návštěvníkům nabízí 17 tras odlišné délky a obtížnosti, na nichž je možné jednotlivé ekosystémy pozorovat. Bohužel polovina tras je z důvodu popadaných stromů dlouhodobě uzavřena.