Mawlamyine, Myanmar

27.1.2016 Myanmar

Cesta do Mawlamyine je pro nás doposud tím největším dobrodružstvím. Je to ale dlouhý příběh. Z thajského Sukhothai odjíždíme v sobotu ráno. Čeká nás cesta na hraniční přechod Mae Sot a odtud pak chceme pokračovat právě do Mawlamyine. Když se do města dostaneme, je už tma. Jsme ale rádi, že jsme cestu přežili. Řidiči byli divocí. Máme kde spát, i když je to s odřenýma ušima. A nějak nám docházejí peníze. Bankomaty v Myanmaru nám totiž odmítají vydat jakoukoliv hotovost. S nadějí v lepší zítřek jdeme spát.

Další den ráno se rozhodneme, že se pojedeme podívat na největšího ležícího Buddhu na světě. Najít ale místo, odkud jede autobus, to je poměrně náročná záležitost. Anglicky tu zkrátka umí málokdo. Obvykle se tedy stává, že se někoho na něco anglicky zeptáme a on nám barmsky odpoví. Nevadí. Stejně to určitě nejsou správné odpovědi na naše otázky. Zastávku autobusu tedy nacházíme úplnou náhodou. Na odjezd ale čekáme skoro hodinu. Mezitím do autobusu nastupuje paní s tácem na hlavě, na kterém má vajíčka a buráky. Hrst buráků nám podává. Bafalo jí za to dává jeden banán. My se pouštíme do buráků. Nikdy předtím jsme čerstvé buráky nejedli, tak je to trochu šok. Konzistence je blátivá a na první dojem je to hnusné. Při dalším skousnutí jsme jim ale přišli na chuť. V poledne tedy konečně vyjíždíme. Když dorazíme na místo, vydáváme se podél řady soch mnichů. Kolem nás proudí davy lidí. Najednou řada mnichů uhýbá z cesty pryč. Po vzoru našeho jednoho kamaráda, který byl na stejném místě loni, následujeme sochy, nikoliv cestu. Zbavili jsme se tak jednoho problému, a to davu lidí. Máme ale další problém. Najednou mizí i pěšina a sochy můžeme následovat jen v zelení porostlém, kamenitém terénu. Drápeme se tímto porostem sem tam, nahoru a dolu. Pořád sledujeme sochy. Pak Bafalovi podjíždí po kameni noha. Ve stejnou chvíli mě švihne přes obličej list nějaké rostliny. Okamžitě cítím silně pálivou bolest. Netuším, co se děje. Otírám si obličej a zjišťuju, že na něm mám několik agresivních zrzavých mravenců. A taky na rameni. S menšími obtížemi se mi daří je setřepat. Bafalo má odřenou nohu. Jdeme od mravenců dál a sotva po 20 metrech se porost otevírá a my stojíme na široké betonové cestě. Tato cesta už přímo směřuje k ležícímu Buddhovi. Před ním je ještě veliký sedící Buddha. Po prohlídce se vracíme zpět do města. Večer jdeme hledat další bankomaty a zkoušíme, jestli přeci jen z některého z nich peníze nedostaneme. Tak nakonec se daří. Už jsme ani nedoufali. S výrazně lepší náladou jdeme na večeři na místní promenádu. Jídlo je neuvěřitelně dobré, levné a jsou to velké porce.

Ovocný trh Prodavačka buráků Dlouhá řada mnichů na cestě k Buddhovi Dlouhá řada mnichů na cestě k Buddhovi Největší socha ležícího Buddhy na světě Sedící kouká na ležícího

V pondělí si chceme dát tak trochu oddychový den. Přeci jen toho teď na nás bylo dost. Ven se tedy dostáváme až kolem poledne. Čeká nás prohlídka města. Je tu spousta zlatých pagod, přičemž naprostá většina z nich je na jedné dlouhé ulici na kopci nad městem. Je tu nádherný výhled na celé Mawlamyine, řeku a také přístav. U jedné z pagod nás zastavují dvě myanmarské rodiny a chtějí se s námi fotit. Jsme tu dobrá atrakce. Večer jdeme opět na promenádu. Další den ráno máme v plánu opět stěhování. Tentokrát do města Hpa-An.

Myanmar nás prostě okouzlil. Až na výjimky jsou tu lidé neuvěřitelně vřelí a srdeční, a to i navzdory jazykové bariéře. Na ulici se na nás smějí, zdraví nás svým pozdravem "mingalaba" a podávají nám ruce. Ti, kteří umí anglicky, se nás vyptávají odkud jsme, jak se jmenujeme a jak se nám tu líbí. Hrozně nás baví místní jídlo.

Kuchyně na ulici Myanmarské pivo Myanmar Krmení Myanmarské Kyaty Durian Kyaik Than Lan Pagoda Than-Lwin River

Novější příspěvek Starší příspěvek