Kinpun - Golden Rock, Myanmar
02.2.2016Jsou dvě možnosti, jak se ke zlatému kameni dostat. Buď za poplatek po silnici nákladními vozy, nebo pěšky po 16 kilometrů dlouhé stezce. Naprostá většina lidí volí první možnost. Začíná se stávat zvykem, že my si vybíráme tu náročnější variantu. Na cestu se vydáváme těsně před polednem. První nepříjemné zjištění přichází velmi záhy - cesta je opět z velké části tvořená schody. A to ještě máme v živé paměti výstup na Mount Zwegabin. Nikdo další s námi nejde. Asi opravdu všichni jezdí těmi auty. Cestou potkáváme spoustu zvířat. Slepic a psů nepočítaně. Pak nějaké ještěrky a "asigekona". Potom jednoho hada. Jestli je jedovatý nebo co netušíme, v hadech se fakt nevyznáme. Naštěstí bere nohy na ramena dřív než my a mizí v houští. Ještě než dosáhneme poloviny cesty, začínají nám těžknout nohy. Energii tedy doplňujeme u jednoho ze stánků, které celou cestu lemují. Kupujeme si meloun a pepsi colu. Rozhodně také vítáme, že poslední třetina cesty již není tolik náročná a schody na ní téměř už nejsou. Po přibližně 4 hodinách přicházíme na vrchol. Platíme vstupní poplatek pro cizince a žasneme, kolik je tu lidí. Prodíráme se davem až ke zlatému kameni. Bafalo si na něj dokonce může dojít sáhnout. Já musím s ostatními dámami čekat za plotem.
Po páté hodině začíná pomalu zapadat slunce. Neradi bychom absolvovali túru po schodech po tmě, a tak volíme jednodušší variantu návratu. Přicházíme na stanoviště, odkud odjíždějí svozová auta. Jedná se o nákladní vozy, které na korbě mají několik řad úzkých lavic. Údajně jsou konstruované pro 35 osob, ale my neodjíždíme dříve, než se sem naskládá snad 50 lidí. Jízda dolů je opravdu zážitek. Cesta je neuvěřitelně klikatá a prudce klesá. Rychlost, kterou jedeme, je až neskutečná. Kam se na to hrabe horská dráha na Matějské. Do města přijíždíme už za tmy. Naše první kroky směřují k paní, která prodává palačinky s kokosem, které jsme si tak oblíbili předešlý den. Jsou opět výborné. Teď nás čeká již jen zasloužený odpočinek a pivo.
